Jeho ráj její hra
Byla jeho rájem. Dokud to byla její hra.
Každá hra má vítěze.
Ale co když zvítězí ten, kdo odejde?
Milovala ho víc, než bylo rozumné, a věděla, že musí jít dál. Jenže některé odchody nejsou o chtění. Jsou o tom, kdy nadejde čas… nechat jít. Nečekejte v příběhu odpovědi, ale dovolte si prožívat.
Příběh, hudba a vnitřní zrcadlo
Tři roviny v jedné knize, tři způsoby, jak nahlédnout do vlastního nitra.
Příběh
Vstupte do autentického světa hlavní hrdinky. Zažijte okamžiky, kdy je silná, i kdy končí v slzách na kolenou. Nechte se unést napětím, vášní i mlčením, protože tento příběh se jen nečte, ten se doslova prožívá.
Hudba
Kniha se poslouchá i srdcem. Každá skladba v ní otevírá místo, kam samotný text nedosáhne a dává prostor vašim emocím. Příběh nekončí poslední stránkou, ale pokračuje dál, ve vás.
Vnitřní zrcadlo
Tato část vás vyzve k dialogu mezi vámi a knihou. Připravte se na otázky, které otevírají to, co obvykle zůstává uvnitř. Nejde zde o návod, je to pozvání k zastavení se, vnímání a ptaní se sama sebe.
Nebezpečně intimní příběh
Tato e-kniha je pro ty, kteří chtějí cítit naplno a nehledají lehkou romantiku, ale pravdu. Ať už tu krásnou, ale i tu krutou. Zároveň je pro ty, kteří se nebojí emocí, napětí ani erotiky, která vede hlouběji než jen k tělu. Pokud se vyhýbáte intimním a náročným tématům, tento příběh vás nebude hýčkat. Pokud jste ale připraveni… možná v něm najdete kus sebe.
Nechte se vtáhnout do děje
„Byla příliš zamilovaná, příliš vtažená do jeho světa, než aby dokázala odejít. Přistoupila na jeho pravidla hry, i když jí lámala kosti zevnitř. A přidala svoje tahy. Ale nechtěla vyhrát nad ním, chtěla neprohát samu sebe.“
„A v tom tichu žili. On s vědomím, že ji má kdykoli. Ona s vědomím, že ho nikdy mít nebude úplně. On ji chtěl mít poblíž, ale zůstat volný. Ona ho chtěla celého, ale musela se spokojit s kousky. A tak mezi nimi vzniklo ticho, které už nebylo prázdné. Bylo plné nevyslovených slov. Jedině tak se jejich vztah nerozpadl.“
„Tak takhle chutná smíření? Není to nenávist, ani sebelítost. Jen pouhé… stačilo. A poprvé po dlouhé době i klid. Nevinný křehký, ale její. Opře se o dveře a nadechne se, jako by se poprvé po letech dostala ke kyslíku. Pak se zvedne. Chodba je prázdná. U okna stojí stará monstera v oprýskaném květináči, němá svědkyně konce příběhu. Pootevře dlaň, jako by ještě držela něco, co už dávno nepatří jí. A pak si uvědomí: Nemám co pustit. On už odešel dávno.“

